Bradavická ekologicko-psychologická kampaň - Posezení uprostřed chodby I.

Posezení uprostřed chodby I.

Harry Potter si takle sedí uprostřed chodby, směrem cesty do zmijozelské části sklepení. Hlavu plnou myšlenkami výjimečně i na něco jiného než na platinové blond vlasy, dokonalé rty, stříbrný elektrizující pohled, štíhlou sexy postavu a ehm..., to by jako příklad stačilo.
V hlavě mu víří události dnešního odpoledne. Nejdřív pohřeb. Jak zvláštní, že i olihním se dělají pohřby. Poté povznášející povídání s Hermionou. A konečně to, co mu nejvíc krade klid, divné chování zdejšího tak trochu pletichářského ředitele.
,Co jen ten starej blázen zas chystá? Dyť už by si měl hledat místo, kam skočí šipku a ne taj blbnout s košema!´
Přemýšlí, dumá, nepřítomně si okusuje záděry. Když tu do něho najednou něco zezadu vrazí. Spíš někdo.
„Sakra, kterej idiot?!“ zařve na celé Bradavice, ale pak si vzpomene, že má přes sebe přehozený neviditelný plášť a vzduch může jen velmi těžko mluvit natož řvát... Strhne ho tedy ze sebe nevnímaje, že se prozradí.
„Rone?“ uvidí na zemi před sebou (když se otočí) ležet svého kámoše, který si zaraženě mne čelo.
„Uf, Harry, to sem se lek, až mi z toho zm...,“ zarazí se, tohle není zrovna vhodné přirovnání. Vzpamatuje se ale celkem rychle. Vyskočí a narovná si tašku. Harry si všimne, že je prázdná. Vzadu asi pět metrů za stojícím a blbě se tlemícím klukem je i přes šero vidět nějaká knížka. Ještě tam nebyla, když sem Harry šel.
Chlapci, který přežil, zašrotují v makovici závity a kdyby jsme byli v animáči, objevila by se mu nad hlavou žárovka. Ale my nejsme v animovaném filmu, takže můžeme akorát říct, že byl osvícen a na něco si vzpomněl.
„Ty deš na ten trest se Snapem? Kvůli tomu nechození na hodiny...?“ zeptá se a snaží se tvářit neutrálně a přitom být od Rona co nejdál. Nedostatek hygieny se už začíná projevovat a teď ten rezavý kluk snad ještě začal lehce vyplazovat jazyk. Humus.
„Nóóó..., jo! Počkej, no jasně, du na trest!“ zvesela zahaleká zrzek a rozsvítí se jako vánoční stromeček. Harry se rozhodne nezdržovat ho a ustoupí mu z cesty. Když kolem něho jeho kamarád proběhne, zrzavé vlasy matně se lesknoucí špínou, Harry má další důvod k přemýšlení.
Tak si zase sedne na chladnou podlahu, složí hlavu do dlaní a znovu se mu v hlavě rozletí výr* myšlenek. Už mu to ale moc nejde, zrzoun ho nemile vytrhl a teď už se nemůže soustředit, nit byla přestřižena. Výr má vratké pohyby a opelichaná křídla. Na jeho místo se neurvale rve holubice, nevkusně obarvená na růžovo. Před očima se mu promítne řada scén, nejdříve zcela nevinných, ale... Postupem času neslušnějších a neslušnějších. Dalo by se říci, že z Pottera by byl poměrně dobrý režisér porna.
Jenže ho zase něco vyruší. To má tak někdo pech.
,Sakra, zas ňákej prudič! Já se na to vybodnu!´ otočí se a zahlédne...
„Hermiono?“
…dívku držící v ruce štos učebnic a prohýbající se pod přeplněnou taškou na jejích zádech. Právě ze země zvedá další knihu.
,Ta je ale blbá, proč si to neodložila?´ vetře se do chlapcova vědomí hlásek se „smyslem pro humor“. Harry ho zažene.
„Mio, co tady děláš?“
„Och, Harry,“ nevypadá ani moc překvapeně. „Mno, du za Ronem, ztrácí učebnice,“ řekne a zní to trochu smutně.
„Hele, nechová von se teďkom nějak divně?“zeptá se ten, kterého nazývají Vyvoleným. Taky by mu mohli říkat Blik, cvak, příjem, čau blesku (chich).
„Ach Harry..., bééé!!!“ se vzlykotem upustí obsah svých rukou a vrhne se Harrymu do náruče. Ten jen konsternovaně stojí, dostal chvilkový mimózní záchvat. Jako obvykle. To je fakt konec Absolutní. Končíš, Harry.
Za chvíli se ale prudce probere, kamarádka mu totiž posolila bradu, posmrkala krk a poslintala límec. Prudce ji od sebe odstrčí.
Dívka to však nečeká, tak narazí hlavou do zdi a sesune se na podlahu. To ho vyděsí. Za to by ho mohli i vyloučit!
„Herm, Herm, je ti něco?“ starostlivě se nad ni nakloní.
„Ne, to je dobrý, neboj se, Harry, sem oukej,“ ochraptěle špitne a s pomocí Harryho gentlemansky podané ruky, se zvedne na nohy.
„Soráč, tak prudce sem vážně nechtěl.“
„V poho,“ mávne nad tím Hermiona rukou.
„Víš, Harry, já mám o Rona fakt starost. Docela dost. Jak sem ti už řikala, nemyje se, nečeše, nepřevlíká, smrdí...“
„To teda jo,“ souhlasí s ní Harry.
„...na vyučování chodí pozdě nebo vůbec, skoro nemluví. Onehdá, když sem šla za ním do klučičích ložnic, viděla sem ho, jak spí v nohách Nevillovy postele a spokojeně chrápe! Víš,“ ztiší hlas a dostane se jí do něj nádech spiklenectví, „myslím si, že má nějakou duševní nemoc, že se třeba zbláznil. Chová se jako pes!“


*Otázka výra či víra myšlenek je zde vyřešena poněkud divně, že? Jo, i já jsem si toho všimla a vím, že to působí trochu (víc) zvláštně. Takže je to myšleno výr jako pták (létající tvor, ne ehm... tamto), takže s tvrdým Y. Jinak to by bylo asi všechno, ještě řeknu komenty, komentáře, komentíky sypte je sem!!! :)